blahosz.oznamuje.cz

Hluboký omyl Evropy

Publikováno 26.04.2016 v 11:50 v kategorii Úvahy zděšeného muže, přečteno: 91x

Islám se z principu nemůže integrovat do západních „hodnot“, neboť by popřel sám sebe. Není v tomto čase užitečnější čtení než to o vzniku a dějinách nejmladšího monoteistického náboženství…

Evropští komentátoři se předhánějí v analýzách, jak těžké či lehké bude prakticky integrovat miliony muslimských imigrantů do společnosti řídící se našimi, tzv. „západními“ hodnotami. Lidé se pak podle svých názorů a zkušeností dělí na vítače či odpůrce masivního usidlování muslimů v Evropě. Pokrytci kreslí muslimům drahého proroka s bombou na hlavě, zatímco nad současným křesťanstvím bez Boha a okrajováním své svobody ze strany vlastních vlád přivírají oči.

Sebestřednost Západu se zdá být neměnná, touhu konstruovat svět (místo mu naslouchat) jako bychom měli přímo ve svých genech. Nahrazení magického obrazu Boha (tedy toho, co nás přesahuje) konstrukty rozumu je de facto naší současnou vírou.

Jediná politička pozvala miliony muslimů do Evropy, aniž by se obtěžovala svůj krok s kýmkoli ze svých partnerů konzultovat. Obama – tento zmařený sen Ameriky – ji za to právě nazval „Strážkyní Evropy“. (sic!)

Nikdo si nedal ani tu práci, aby slovo islám přeložil z arabštiny - znamená podrobení se, odevzdání (jedinému) Bohu.

Dodejme také: nikoli křesťanskému Bohu nebo židovskému JHVH, nikoli neosobnímu brahma hinduistů. A jistě nikoli konzumnímu státobohu dneška, který děti vychovává ve víře, že dva tatínci se nijak neliší od biologických rodičů, že je správné odebírat děti lidem nevhodným a přidělovat je těm vhodným (vyberou znalci), že je moderní a lidsky naplňující posílat ženy „do výroby“ - a po třicítce na reprodukční kliniky. Který věří, že je nezbytné dbát na vzdělávání a pohodlí svých masových vrahů, neboť to je podstatou jeho humanity.

Je zcela nepředstavitelné, že by tyto společenské konstrukty kterýkoli muslim vyměnil za fascinující, vřelý a velmi osobní prožitek sdílení se s al-Láhem, mystériem lidského i božského bytí. Řekněme to natvrdo: do Evropy muslimy netáhnou žádné „hodnoty Západu“, ale relativní bezpečí tohoto místa a především jeho bohatství.

A řekněme i to druhé, pomíjené. Islám vznikl v sedmém století jako bytostně politické náboženství a nikdy se z této cesty neodchýlil. „Úspěch islámu působil tak silně jako v křesťanství Ježíšovo ponížení. Politika není vůči muslimovu osobnímu náboženskému životu čímsi vnějším, jako je tomu v křesťanství, které nedůvěřuje světskému úspěchu. Muslimové se pokládají za lid angažovaný pro ustavení spravedlivé společnosti podle Boží vůle.“ (Karen Armstrongová, Dějiny Boha.)

Muslim nemůže oddělit svou víru od snahy změnit společnost, v níž přebývá, aniž by popřel samu tuto víru, sám sebe, islám neboli podvolení se. Oddělení církve od státu, stojící u kolébky moderních evropských společností, je v případě tohoto náboženství zcela nemyslitelné.

Až tak je to jednoduché. Co z toho vyplývá? Třeba to, že než budeme příště domů zvát hosty, pojďme si nejprve vyjasnit, který pokoj jim chceme nabídnout - než si bez našeho souhlasu nějaký vyberou. A také – a hlavně – jaký náš domov vlastně chceme mít.

Nic proti Angele Merkelové a lidem, toužícím po lepším světě (myšleno bez ironie). Tito lidé by však měli přestat mávat (z podstaty nenapadnutelnými) hesly o univerzální dobrotě a spravedlnosti a přiznat osobní odpovědnost za rozhodnutí, že z převážně monokulturního kontinentu začínají budovat kontinent dvou souběžných a v tom nejpodstatnějším – víře - nepropojitelných kultur.

Odpor východní části Evropy proti tomuto konceptu je pak třeba chápat jako ostrůvek zdravého rozumu v moři budovatelského kolektivismu. Přinejmenším je třeba odložit aroganci a s touto v lecčems poučenější částí kontinentu vést korektní a věcnou diskuzi. Osočovat například Čechy, kteří bez jakýchkoli problémů asimilují další kultury (Vietnamce, Ukrajince apod.) z xenofobie je hluboce nefér.

Tito Evropané se totiž nebojí cizinců. Bojí se muslimů a jejich vášnivé víry, bojí se, co jejich přítomnost provede s hodnotově vyprahlou Evropou. Také se bojí snů, fanatismu a neférovostí společenských konstruktérů, přesvědčených o své jediné pravdě. To, co zažívají postavy románu A.D.2084, se může stát skutečností dřív, než jsme čekali.

www.zdesenymuz.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Pohnutky autora a úvahy literárních postav se nemusí vždy shodovat. Autor, nakladatel ani pan Internet upozorňují, že neodpovídájí za názory čtenáře a jejich prožitky, ikdyž připouští, že se svět, a to i ten literární, zbláznil a hledat v něm ostrůvky pozitivní deviace, se nevyplácí. Sic transit gloria mundi!