blahosz.oznamuje.cz

Krásnější svět vůbec nehledám

Publikováno 03.05.2016 v 18:03 v kategorii Úvahy zděšeného muže, přečteno: 103x

Aktivisté nereprezentují občanskou společnost, jak tvrdí. Nevládní organizace se nezodpovídají voličům, ale svým představám o světě…

Aktivismus bývá vydáván za velký výdobytek Západu, ne-li dokonce za hodnotu skutečné demokracie (tedy takové, jakou by ji někteří lidé chtěli mít). Zjednodušeně řečeno znamená, že skupinky lidí, mající své představy o životě, chtějí, aby se jimi řídila celá společnost. To by ještě nebylo nic tak strašného, kdyby po a) nenásledovalo b) – v případě, že s jejich představami společnost nesouhlasí, je označena za zpátečnickou, nechápající, xenofobní, homofobní… (dosaďte si sami) a sny aktivistů jsou jí v tichosti (prolobovanými zákony) vnuceny. Ještě dodejme za c) – budování příštího dobra financuje dnešní špinavý byznys a sami proti své vůli umravňovaní občané.

Zbraní lidí, snažících se proměňovat svět, je šermování s ušlechtilými pojmy. Cítí se být hlavními a viditelnými reprezentanty občanské společnosti. To je ovšem hluboký omyl. Občanská společnost je o něčem docela jiném. Je o skupinách lidí, kteří ve svém volném čase a za své peníze konají věci cenné a pozitivní. Třeba vyčistí potok za chalupou. Pomohou důchodcům. Zachrání sakrální památku svých předků. Věnují odpoledne dětem. Ale nikdy, opakuji nikdy netlačí své spoluobčany, aby se chovali stejně jako oni. Jsou lidsky v pořádku, šťastní a spokojení s tím, co dělají. Jsou solí a nadějí této planety.

Aktivisty bezpečně poznáte podle toho, že jim toto nestačí. Vždyť jakou cenu by měly jejich představy o světě, kdyby je nesdíleli ostatní? Jsou přece správné! Proto musíme mít prales na Šumavě (kde nikdy předtím nebyl), dálnice nemůže vést místy, kde žije brouk potemník (maminky, kličkující s kočárky mezi kamiony tak nějak nevnímáme), ženy mají právo na polovinu míst v lukrativních a skvěle honorovaných dozorčích radách firem (o hornících a asfaltérech se nikdo nezmiňuje). Pokud někdo s nabízenými recepty nesouhlasí, je zpátečník, nechápe pokrok a společenský vývoj a bude umravněn patřičnými zákony. (Pokud by snad tyto zákony neměly být přijaty, budeme viset na komínech, přivázáni v lesích, na kolejích atd. Všude se ponese naše volání: Menšiny a lidská práva jsou potlačovány, demokracie je v ohrožení!)

A vždy jsou připraveni (kupodivu stejně smýšlející) odborníci, kteří běžným lidem všechno vysvětlí. Klíčovými spojenci jsou také novináři, trpící selektivní slepotou (čest výjimkám!). Sami (ekonomicky) nesvobodní, dávno vyměnili poctivost svého řemesla – tedy snahu korektně informovat za touhu realitu ovlivňovat a organizovat. Jak si nevzpomenout na základní marxistickou poučku Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v nedávných letech temna – novinář musí být nejen dobrým žurnalistou, ale i dobrým agitátorem a organizátorem…Stav žurnalistiky zůstává nadále jedním z největších problémů směřování a vývoje západní demokracie.

Moje babička říkávala: Odříkaného chleba největší krajíc. Myslela tím, že nejvíc nám život nadělí právě toho, před čím utíkáme a proti čemu se nejvíc ohrazujeme.

Monstrum na Hradě je logickým dítětem aktivismu – samo je z podobného těsta. A přiléhavou ironií je i skutečnost, že boj za lepší zítřky hradí ze svých daní ti, kteří o ně vůbec nestojí. O náklady se dělí se špinavým ropným byznysem, pomalu likvidujícím naši planetu. Ano, řeč je o Norských fondech, financujících ohromné novodobé pokrytectví.

www.zdesenymuz.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Pohnutky autora a úvahy literárních postav se nemusí vždy shodovat. Autor, nakladatel ani pan Internet upozorňují, že neodpovídájí za názory čtenáře a jejich prožitky, ikdyž připouští, že se svět, a to i ten literární, zbláznil a hledat v něm ostrůvky pozitivní deviace, se nevyplácí. Sic transit gloria mundi!