blahosz.oznamuje.cz

Made in DDR

Publikováno 13.05.2016 v 18:13 v kategorii Úvahy zděšeného muže, přečteno: 81x

Ve studené válce nezvítězil Západ, ale Východ. Myšlenkové dědictví NDR vyplňuje hodnotovou prázdnotu Evropy a idealisté jsou nadšeni, že soudruzi neudělali chybu...

Občas si vzpomenu na své cesty do bývalé Německé demokratické republiky, prušácky důsledného trabantlandu, napůl žertovného a napůl děsivého. Jezdilo se tam pro boty (německá důkladnost) a pro zážitky (Balt, teplý a konejšivý jako německá duše). Promiňte, zpátky na zem: člověk se na břehu choulil v proutěných koších, aby ho nesfoukl ledový vichr.

Před očima mám dodnes cestu na filmový festival do Lipska. Tehdy, ani ne třicetiletý (a odkojený českým znevažujícím humorem), jsem se poprvé potkal s fanatismem stáda. Východoněmecké obyvatelstvo – zotročené, profízlované a držené za dráty – reagovalo se skutečným a upřímným rozhořčením na zvrácené myšlenkové pochody imperialistů. Už si nepamatuji, o jaký dokumentární film šlo – ale vím, o čem vyprávěl. O svobodě, jak ji vnímají lidské bytosti z docela jiného vesmíru. Měl jsem slzy na krajíčku, zatímco publikum pískalo a nespokojeně bušilo do sedaček. Tenhle příběh nesměl mít na festivalu místo, narušoval východoněmeckou představu světa, která byla alternativlos.

Jsem dnes osobní, protože soudím, že podobné formativní zážitky mají značnou moc. Jsou kotvou v marasmu diskuzí vedených vyprázdněnými, kluzkými a zaměnitelnými slovy, často měnícími svůj význam v pravý opak. V postmoderním PR světě už není čemu věřit, přesto se všichni tváří, že hrají starou hru. Hradní lhář káže o morálce rektorů, finanční lump o kontrolách živnostníků, dekorovaný prelát z výše dotované kazatelny kárá lid. Slova, na nichž stojí naše evropská racionalita, ztrácejí svou důstojnost a váhu.

Za bolševika bylo v tomto ohledu paradoxně lépe. Vládlo jasně pojmenovatelné zlo a slova o pravdě a lásce se proto tolik nevyčerpávala: každý si mohl vybrat, kde chce stát a kolik na to má odvahy.

Západní část našeho kontinentu podobné zkoušky integrity nepodstupovala, spokojeně konzumovala a dál snila své socialistické (ve výsledku vždy totalitní) sny. Důsledky jsou zřejmé. Spojení psychicky rozhozených mocností Francie a Německa nevychází - přes šermování vzletnými pojmy - podle plánu. Británie se možná chystá spolek opustit. Party rudozelených budovatelů to přesto nevzdávají, jsou jako vosy, o překot chrlí restrikce podvazující život, cíleně omotávají zbylý svobodný prostor člověka a pečlivě hlídají výchovu jeho dětí.

Na to všechno myslím, když pozoruji tvář, gesta a chování kancléřky Merkelové. Ženy, která pro své přesvědčení (už zase, Německo!) nevratně rozvrací Evropu s následky, které dnes nelze domyslet. Ze všeho nejvíc mi připomíná mladou nespokojenou divačku v lipském kině.

Hodnotová prázdnota je nesnesitelná. Možná proto odmítla dát Evropa do preambule své ústavy zmínku o křesťanských kořenech, raději si vyhrnula rukávy a dala se do práce. Duše moderního Evropana vítá své náboženské pokořitele, chodí podle nálady střídavě na ženský a mužský záchod a mává přitom východoněmeckými vlajkami. Jen roli anabolik převzala sedativa.

www.zdesenymuz.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Pohnutky autora a úvahy literárních postav se nemusí vždy shodovat. Autor, nakladatel ani pan Internet upozorňují, že neodpovídájí za názory čtenáře a jejich prožitky, ikdyž připouští, že se svět, a to i ten literární, zbláznil a hledat v něm ostrůvky pozitivní deviace, se nevyplácí. Sic transit gloria mundi!