blahosz.oznamuje.cz

Muhammad znásilňuje Pannu Marii

Publikováno 27.05.2018 v 12:44 v kategorii Úvahy zděšeného muže, přečteno: 26x

Niterné trauma a pokrytectví „liberálů“ v dalším přímém přenosu

Shrňme to: Na brněnském festivalu Divadelní svět, jehož tématem je „Svoboda“, byla uvedena hra bosenského Chorvata Olivera Frljiče (muslima? křesťana? „liberála“?), v níž Ježíš sestoupí z kříže a znásilní muslimskou ženu. Aktivisté dutých hlav, říkající si „Slušní lidé“ se pokusili představení aktivně (za)bránit – budou za to českými levičáky onálepkováni jako fašisté.

V této souvislosti mě napadá několik úvah.

1) ubohost díla

Umění, hodné toho jména, není parazitující. Snaží se zachytit svět, tu s větší či menší odvahou, s větším či menším umem. Není pokrytecké a nebere ohledy na současnou konjunkturu, nese kůži na trh. Proto bylo, je a vždy bude výjimečné. Ostatní je, slovy Ernesta Hemingwaye, hemžením; termínem dnešního newspeaku pak „umělecký provoz“.

Skutečný tvůrce nikdy metaforu znásilňujícího Ježíše nepoužije, neboť vnímá svou lidskou nedostatečnost. Nepošpiní mnohoznačný symbol, na který nikdy nebude mít. Jde tu o čistě konformní a konjunkturální obraz – každý, kdo má všech pět pohromadě, ví, co v dnešní sebemrskačské Evropě, která vztyčuje pomníky Karlu Marxovi, vyvolá. Vyčůraný počin přinese autorovi přesně to, co zamýšlel – „slávu“ a zviditelnění.

2) zbabělost tvůrce a dramaturgů

Pokud má být tématem přehlídky „Svoboda“, mohla by snad uvádět odvážná díla, nikoli konformní počiny, jimž bezpohlavní evropský mainstream, nazývající sám sebe „liberálním“, zatleská. Copak je v současné Evropě málo útoků na svobodu slova a jednotlivce? Lze otevřeně mluvit o „nepřizpůsobivých“ a na společnosti parazitujících lidech (dříve nekorektně nazývaných „Cikáni“)? O zločinech islámu a jeho po staletí opakované snaze dobývat Evropu? O promiskuitě homosexuálů, jejich obchodech s dětmi a podpoře prostituce (nákupu ženských pohlavních orgánů za účelem dodání zakoupeného zboží)? O drakonickém profízlování a cenzuře elektronického světa za účelem prosazení jediné správné ideologie? O vymývání dětských hlav v podstatě marxistickým konceptem „genderu“? Je toho málo? Uvedení Frljičovy hry má v sobě asi tolik odvahy (a „Svobody“), jako uvedení kontroverzní Ženy za pultem v době nedávného socialismu.

3) pokrytectví a trauma současného Západu

Sebemrskačství současné západní civilizace je trend, který prostupuje všechno. Likviduje se vše, na čem stála, ženství, mužství i přirozená rodina se cíleně proměňují v pouhé konstrukty, které budou systémem ovladatelnější. Do křesťanství – na němž tato civilizace vyrostla – se střílí z děl a tvůrcům zpodobujícím znásilňujícího Ježíše či papeže - pedofila tleskají davy spravedlivých. To je přece tvůrčí svoboda, to jsou stateční kabrňáci! Lidé skutečně kritizující neomarxistickou realitu kolem nás jsou zastrašováni, vytěsňováni z veřejného prostoru, osočováni i soudně trestáni.

Frljičova hra je další bouří ve sklenici zkalené vody a jistě budeme číst řadu rozborů a názorů bijících se za „uměleckou svobodu“. Ale jedno je zřejmé. Do svých rodičů tepou jen nezralí lidé. Zralejší už vědí, že jejich rodiče nebyli ideální – ale když se zadívají sami na sebe, vidí ohromná špinavá břevna ve vlastních očích. Toto – a z tohoto vycházející naděje - je totiž skutečným sdělením a podstatou křesťanství.

V této souvislosti mě nemůže nenapadnout, zda metafora pana Frljiče nebyla vedena jinými a niternějšími motivacemi než jen jeho touhou po slávě.

www.zdesenymuz.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Pohnutky autora a úvahy literárních postav se nemusí vždy shodovat. Autor, nakladatel ani pan Internet upozorňují, že neodpovídájí za názory čtenáře a jejich prožitky, ikdyž připouští, že se svět, a to i ten literární, zbláznil a hledat v něm ostrůvky pozitivní deviace, se nevyplácí. Sic transit gloria mundi!